neděle 23. října 2011

Po stopách "Maya Azul" - díl II.

     Snad by bylo záhodno na začátek vysvětlit titulek. Proč po stopách Maya Azul (tedy mayské modři)?
Na jeden výlet jsem se obzvlášť těšila, na výlet do Yaxchilánu. Yaxchilán je starobylé mayské město ukryté hluboko v džungli, přímo na hraniční řece s Guatemalou. V Palenque jsme si tedy zakoupili "zájezd". Pochopitelně se snažíme co nejvíce výletů podniknout po vlastní ose, ale někdy zkrátka, ať již z důvodů časových, či kvůli dostupnosti místa, použijeme místní cestovní agentury. Jenže den před tím jsme byli na jiných krásných ruinách, v Palenque, a já to udělala zase.....nepila jsem tak, jak jsem měla a následky se dostavili ještě týž den. U mě to vždycky trvá tak dva dny než se z toho dostanu...dehydratace, úpal, přehřátí organismu a možná i mexická strava způsobili, že jsem druhý den místo do Yaxchilánu zůstala v posteli. Manžela jsem ale nechtěla o výlet připravit a z časových důvodů jsme si nemohli dovolit posunout celou akci na dobu až mi bude líp, tak že jel sám. A byl nadšený. Nutno říct, že víc než ze samotného výletu, byl ohromený účastníky zájezdu, hlavně starým mexickým profesorem biochemie z university v Campeche. Celou cestu mu vyprávěl o Mayích, o své práci a o mexickém způsobu života. Vlastně vyprávěl celé skupině a když si na místě zaplatili průvodce, pan profesor jeho výklad opravoval, doplňoval a vlastně mu řekl o tom místě spoustu, pro něj nových, informací.
Mayská modř je jedno z největších tajemství Mayů, které nebylo nikdy rozluštěno. Je to nejjasnější barva a nikdo nezná její složení. Pan profesor objíždí Mayské ruiny s cílem rozluštit toto tajemství. Dalo by se říct, že je posedlí mayskou modří. A tahle jeho posedlost se pro nás stala na cestě Mexikem symbolickou a mayské modři jsme si pak všímali i na všech dalších místech, která jsme navštívili.
     Dalším zajímavým člověkem, kterého jsme v Mexiku potkali, byla kuchařka ze severu. Paní byla z Tijuany, což je město ve státě Baja California, ležící na mexicko-americké hranici. Vyprávěla nám o tom, že ještě před třemi lety byla Tijuana, i přes vysokou kriminalitu, relativně klidné a příjemné město, kde se dalo normálně žít (chodit ven, do restaurací, na procházky), navíc to bylo město poměrně bohaté, díky své poloze v blízkosti spojených států. Ale po nástupu současného mexického prezidenta Felipe Calderóna, který vyhlásil válku drogovým kartelům, se vše změnilo. Současná Tijuana je vlastně válečná zóna. Je naprosto běžné, že se v ulicích střílí a lidé se bojí chodit ven. Před třemi, čtyřmi lety ji trvala cesta do práce asi půl hodiny, dnes se to může protáhnout i na tři hodiny a někdy nedojede vůbec, dopředu obvolává všechny kamarádky, aby zjistila, jestli nejsou někde cestou nějaké potyčky, či střelba. Jelikož paní byla velmi dobrá kuchařka, dostala nabídku pracovat v Buenos Aires. Odjížděla ale nešťastná, jelikož Tijuanu miluje a určitě se do ní chce zase vrátit.
     Další člověk nám vyprávěl o nevraživosti mezi Mexičany a Guatemalci. Tak, jako se Američané brání přílivu Mexičanů, tak se Mexičané brání přílivu Guatemalců, proto i když mají Mexičani s Guatemalou bezvízový styk, Guatemalci potřebují ke vstupu do Mexika vízum. Tenhle pán se byl podívat v Guatemale na památky, když se přes hranici vracel domů, zrovna Mexičani chytli nějaké uprchlíky a vraceli je zpátky do Guatemaly a tak, jako odplatu, ho Guatemalci chytili, zmlátili a zavřeli na dva dny do vězení. Pak mu prostě řekli že došlo k chybě, že si ho s někým spletli a pustili ho.
     Toliko pár příběhů, které máme od rodilých Mexičanů....jak jsme koupili tak prodáváme:)







2 komentáře:

  1. Děkuji za velice přitažlivé pokračování cestopisu.
    Škoda, že každá vyspělá civilizace, skončí v rujnách...

    OdpovědětVymazat

Oblíbené příspěvky